MISJA

„Tak copak to tu máme dneska?“ zeptal sem se sám sebe, když sem se celej nažhavenej vracel večerní potemnělou ulicí, kterou osvětlovala sem tam nějaká skomírající lampa, z pošty. V ruce sem držel podezřelý balíček a nemohl se dočkat až ho rozbalím. Cesta byla dlouhá a netrpělivost veliká. A naneštěstí byl balíček z Polska, což slabosrdečníkovi jako sem já od infarktu moc nepomohlo. No tak co sem mohl dělat? Balíček sem rozbalil a v ruce se mi objevila disketa s nádherným logem firmy L. K. Avalon. Vyndal jsem disketu a na etiketce si přečetl MISJA.

Trošku jsem přidal do kroku, protože se za mnou začali ozývat podivné zvuky a já se bál aby mě někdo o mou disketu neobral. Doběhl jsem domu a netrpělivě zapnul svého osmibitového miláčka Atari 130XE. Vložil disketu do mechaniky a čekal. Asi po 2 sekundách se na obrazovce objevil nahrávací obrázek. Byl sice velice pěkný, ale já se těšil na hru. Po chvilce obrázek zmizel a na úvodní obrazovce na mě koukal voják stojící na dřevěných bednách. Vedle se měnili titulky jmen autorů a dole běžel info text.

Hra je klasická úrovňová chodička kde máte Vy jako hráč za úkol cosi udělat. Naštěstí byl přibalen drobný návod, kde byl nastíněn příběh a co se po Vás chce. Úkolem hry je posbírat po celkem rozlehlé základně čtyři barely s Uranem 235 a ty posléze aktivovat v jednotlivých nádržích.

Celý design základny se nese v ocelovém duchu a je přeplněn vojáky, kteří se snaží zhatit Vaší misi. V cestě jsou ještě nášlapné miny, které vybouchnou jakmile se k nim přiblížíte až moc. Na stropech jsou umístěné lasery, které se nepravidelně zapínají a vypínají. Je občas dost obtížné projít obrazovku pokud se najednou sejdou tři vojáci,

kteří po Vás střílí, zároveň jsou všude rozmístěné miny a do toho ještě střílí lasery. Naštěstí se máte čím bránit. Hned od začátku jste vybaven pistolí s devíti náboji a po základně se válí i granáty, které můžete sebrat. Granáty jsou dobré na odstranění min i na likvidaci stropních laserů. Stejným způsobem si doplňujete energii a náboje do pistole.

Základna je dobře opevněna a některé její části jsou chráněny silovými poli, nad kterými je číslo. To značí počítač, na kterém se dané silové pole vypíná. V celé hře jich je 9, ale někdy je dost obtížné potřebný počítač najít. Znesnadňují Vám to i pojízdné raketomety, minomety a další obranné systémy základny. Mezi patry se pohybujete pomocí výtahů, které spíše vypadají jako výsuvné plošiny.

Po dokončení hry je na nás přichystáno malé překvapení. Poslední obrazovka je heliport, na kterém je připravena helikoptéra pro útěk z vybuchující základny. Pokud se Vám vše podaří dokončit a nastoupit do vrtulníku včas, po vložení posledního barelu s uranem se spustí odpočet, máte vyhráno a opět se podařilo zachránit svět.

Grafika hry je zpracována na výbornou, vše je nádherně rozanimováno, grafika je tak detailní, že vidíte i šrouby v podlaze. Hudby si ve hře moc neužijete, protože je zde (a to pouze v polské verzi) jen titulní hudba. Zato zvuky stojí za pochvalu, výbuchy, střelba aktivace barelů, vše nádherně ladí s atmosférou hry.

No to se to zase polským programátorů povedlo. Člověk aby snad ani nešel spát. Je dost těžké se od takovéhle hry odtrhnou, by? i jenom na krátkou záchodovou pauzu.

jamesD